Je mi jasné, že tento obrázek (složený z pěti fotek na výšku) je tak říkajíc o ničem, ale nechávám si jej z ryze osobních sentimentálních důvodů.
(vraceli jsme se z jedné poměrně dlouhé tůry, už byla skoro tma, rychle se ochlazovalo a foukal studený vítr. Jáchym se zastavil sto metrů od hotelu a celou věčnost jen tak stál opřený o hůlky, na volání nereagoval. myslel jsem, že je smrtelně vyčerpaný a že jej budu muset na pokoj odnést, když tu se probral, přišel za námi a šťastně prohodil, že „obdivoval červánky“)
Panorama ze sedmi fotek na výšku. Pohled do Modrého dolu z cesty mezi Výrovkou a Památníkem obětem hor.
Panorama z dvanácti fotek na výšku (14.766 bodů x 4.922 bodů). Chvíli po bouřce. Jeseníky od jihozápadu.
Tak jsem si dnes po nějaké době zase „zapospojoval“ fotky do panoramatu. Potom jsem to sice podělal finální barevnou úpravou, ale to už je tradičně jiný příběh.
Nějak mi to nefotí, tak jsem víceméně na slepo sáhnul do archivu nezpracovaných fotek z cest a spatlal jsem jedno panorama (7 fotek na výšku).
Panorama ledovcového jezera jménem Wielki Staw (ze sedmi fotek na výšku).