Zobrazení položek podle značky: foceno mobilem

Kdybych u sebe nosil foťák, nebo aspoň kompakt, nemusel bych fotit mobilem.

Na druhou stranu - kdyby byly ryby v prdeli, nebyly by ryby v rybníkách. I když u nás se spíš říká "debe bele rebe v prdeli, nebele be rebe v rebnikách". Tak si to nějak přeberte.

Věpříkův koutek

Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit.

Nevypadám já věru zle. Zkrátka chlapec, jak má být.

A ne jak v minulé práci, když mě hledal nový kolega a jelikož si nezapamatoval mé jméno, zjišťoval, kde sedí "ten malej tlustej s brejličkama". SMRTELNÁ URÁŽKA! Copak můžu za to, že jsem slabej na oči???

Tak touhle minimalistickou dírkovou krajinkou nalezenou na posledním políčku filmu definitivně uzavírám minulý víkend. Dnes jsem si ani foťák nebral, fotku jsem si připravil už včera večer (v rámci hesla "pinhole může být zveřejněna se zpožděním"), jenom se mi nehodila do včerejší "portrétové" série.

Sice jsem ráno cvaknul jednu pěknou zeď mobilem (viz obrázek dole na stránce), ale zítra si ji přefotím zrcadlovkou jako hlavní fotku dne. Pokud po squashi vstanu. Pokud bude svítit sluníčko. Pokud v sedm ráno stihnu doběhnout tři kiláky (proč nemůžou být pěkně osvětlené zdi u třeba u nás na zahradě?). Načasování bude kritické, budu na to mít zhruba minutu. Aspoň podle toho, jak jsem dnes sledoval pohyb stínu po té zdi.

Dnes už to vypadalo, že nebude ani fotka, ani příběh. Nakonec jsem fotku udělal v rychlosti půl vteřiny před vyběhnutím z výtahu (momentálně ji beru spíš jako nápad na nějaké budoucí focení), a příběh se mi bohužel přihodil večer ve vlaku.

Díky léčivým účinkům Zlatopramenu jsem si právě odskakoval, když jsem venku na chodbičce před záchodem uslyšel nějaké divné zvuky. Otevřel jsem dveře a tam stál totálně zelený pán, který mi bez varování zaútočil šavlí na nohy. Nechápu jak, ale jeho zákeřnému útoku jsem se na poslední chvíli vyhnul. Bleskurychle jsem vyklidil bitevní pole. Zklamaný sok se ještě chvilku v chodbičce oháněl šavlí a pak zbaběle zmizel v kabince.

Tomu říkám štěstí v neštěstí - kdybych ze záchodu vyšel o deset vteřin dřív, nablil by mi přímo do obličeje...

Nevěřte nikomu, kdo říká, že veřejná doprava je nuda.

Vepříkův koutek

90.4 kg.

Neznám horší zahradní činnost, než vertikutání. Každých pět kroků je nutno vysypávat koš, což neuvěřitelně zdržuje.

Nicméně včera při večerním pití piva jsme (mimo jiné) sledovali souseda a jeho geniálně jednoduchou vychytávku. Možná jsem poslední na světě, kdo tento fígl ještě nepoužíval, ale třeba se to bude někomu hodit.

Z vertikutátoru je třeba odmontovat sběrný koš a celou zahradu je pak možno povrtat na jeden zátah. Potom stačí nastartovat obyčejnou sekačku na trávu a pojezdit pozemek jako při obyčejném sekání. Sekačka má nejen větší koš, ale suchou trávu do něj umí zkomprimovat mnohem lépe, než vertikutátor. Zahradu se mi tak podařilo sesbírat na šestkrát, což je v porovnání s dvěstěpadesátidevíti zastaveními vertikutátoru výsledek více než uspokojující.

Vepříkův koutek

91.4kg. HA!!! Empiricky a nevyvratitelně jsem právě dokázal, že po řízku a pivu se hubne mnohem spolehlivěji, než po vodě a salátu.

Tímto jsem objevil mezeru na trhu. Dám v práci výpověď a založím firmu na hubnutí. Strašně se napakuju...

No, ještě uvidíme, co mi ukáže váha zítra ráno po dnešní polední zabíjačce a večerním špekáčkování. O pivech raději ani nemluvím.

Levé próžek

Dnes se můžete pokochat pohledem na nekuřácký salónek v naší hospodě. Jako jeho výhody vnímám: nehulí se v něm, obsahuje kulečníkový stůl, jsou tam hračky pro děti a v rohu stojí super gauč, kde je možno po obědě složit znavené tělo i s půllitrem v ruce :)

Hospodu jsem dnes zaregistroval na foursquare.com. Čekám, že se stanu brzy místním starostou :)

Vepříkův koutek

91.8kg. Tak a dost, tohle nemá cenu. Na truc jsem poobědval řízek s bramborovým salátem a pivo - to vám byla lahoda. Takhle se má žít, a ne se cpát trávou jako králík.

Škoda jen, že jsem byl na nádraží autem, jinak bych si s chutí dal i jedno do vlaku. S tím Pavlem, jak ho neznám. S tím, co v podstatě nepije...

Večer jsme se pak s celou rodinou ještě vyvalili před domem, jako sparing partnera jsem přizval souseda a na zahájení sezóny jsme lupli pár kousků (ve dvou se to lépe táhne).

A zítra jdeme do hospody na zabíjačku (nebude to kanibalismus?) a večer na špekáčky k sousedům. Tak!

Levé Próžek

Stáhnul jsem si z Android Marketu bezva aplikaci - Vignette. Asi vás sem tam obšťastním jejími výsledky. Včera to byla vlaková zastávka, dnes jsem upgradoval na nádraží.

Dnes ráno jsem dostal od nejmenované osoby tak strašnej pojeb za včerejší článek, že se z toho klepu ještě teď.

Takže abych uvedl věci na pravou míru: Pavel včera ani neslavil, ani nevyprošťoval, ani nekupoval a nepil pivo, ani se mnou nejel ve vlaku a ani se vlastně skoro neznáme.

Vepříkův koutek: 91.8 kg. Jak to tak sleduju, asi budu rád, když budu po dvou týdnech nelidských muk na své původní váze.

Ze zoufalství jsem začal i s pohybem - ráno chodím pěšky do Jiřiny na vlak. Je vám to taková romantická vlaková zastávka, mrkněte na foto :)

Ještě se krátce vrátím ke včerejší hospodě - měli jsme rezervaci do nekuřácké části, což pan vrchní vtipně vyřešil tím, že nás posadil do kuřácké místnosti a z našeho stolu odnesl popelník.

Večer pak Pavel spojoval příjemné s užitečným (potřebovali jsme vyprošťováka) a přes můj odpor (ano, řekl jsem "přes můj odpor") koupil dvě piva.

V ten moment mu volala jeho žena, že je náhodou v Praze a že pojede vlakem s námi. Bylo luxusní sledovat paniku v jeho očích a krutý vnitřní boj. Vylít? Rychle vypít? Postavit se ženě čelem s pivem v ruce?

Vepříkův koutek: 91.7kg. Já neříkám tak ani tak, mohlo to být i horší.