Je prvního září a děti po půl roce nastoupily do školy. Až na ty naše - těm včera školu preventivně z epidemiologických důvodů zavřeli ještě před otevřením.
Což je blbý.
Lepší zpráva už je, že jsem za prázdninový zlatý poklad
(Ema letos na dovolené - „Tatí, a mohl bys mi koupit...“
„Mohl“, přerušil jsem ji. „Ale pamatuješ, jak jsi loni našla v moři ten snubní prstýnek? Tak mi zase vylov nějaké zlato a můžeme se začít bavit o nakupování ...“
Vzala šnorchl a do půl hodiny byla zpět se zlatým řetízkem v ruce.
Doufám, že ho fakt našla v moři a že o něj neobrala nějakého tlustého cachtajícího se Němce.)
dostal v centru u Turka šperkaře tři a půl litru na ruku.
A víte, co je úplně nejlepší? Jak jsem si tak při návratu ze zlatnictví vychutnával příjemnou tíhu nadité šrajtofle, málem jsem se přerazil o stoleček v předzahrádce, která na tom místě nikdy nebyla. Což bylo štěstí, jelikož mě to přinutilo pozvednout zrak na vývěsní štít a víte co? V Dlouhé znovu otevřeli Prague Beer Museum! Nálevnu, kterou jsem v minulosti nesčetněkrát proklel, aby mi pak po jejím přesunutí až daleko na nábřeží citelně chyběla...
