A klidně navážu i příběhem. Ema se včera po týdnu vrátila ze školy v přírodě. Unavená tak, jak jsem ji snad ještě neviděl. V posteli pak už téměř v polobezvědomí zakvílela něco na způsob „... a navíc máme dneska angličtinu!“.
„Ne dnes, ale zítra, Eminko, zítra“, opravil jsem ji vlídně.
„Ale to je to samý, jenom o den posunutý!“.
S ženskou logikou se dost těžko bojuje...