Na první pohled to celé přitom vypadá velice jednoduše - základem je Praha jako taková, která je pak obklopena jednotlivými „cibulovými slupkami“ vnějších pásem. Až potud je to super.
Při bližším zkoumání ale zjistíte, že Praha vlastně není jenom taková nějaká obyčejná Praha, ale je tvořena pásmy P a 0. Pásmo 0 je z nějakého důvodu rozděleno na pásma 0 a B a aby se to nepletlo, tak pásmo P má dvojnásobnou tarifní hodnotu. Jasné? Ne? Tak já vám to vysvětlím. Pásma 0 a B se pro jednotlivé jízdenky započítávají samostatně (jako dvě tarifní pásma), ale pro předplatné časové jízdenky se pásma 0 a B započítávají jako jedno pásmo.
Teď už to snad musí být jasné i úplnému pitomci, pane redaktore. Pokud ale patříte do skupiny zvláště retardovaných, dovoluji si vám (pro další objasnění) citovat z častých otázek a odpovědí, neboli Faků (což v tomto případě platí do slova a do písmene):
- Otázka: Proč je pásmo P bráno jako dvojité? Odpověď: Pásmo P je největší v rámci Pražské integrované dopravy (...)
- Otázka: Může se stát, že je zastávka pro jednu linku v pásmu B nebo 0, a pro druhou v pásmu P? Odpověď: Ano, to je princip pásmování na území Prahy. Není provedeno územně (na mapě se nedají vyznačit hranice) (...)
Tolik na úvod (jelikož když jedete z některého vnějšího pásma vlakem do Prahy, NIKDY si nemůžete být jistí, jakou jízdenku a na kolik pásem si vlastně máte koupit).
A vydal se takhle minulý týden pán vláčkem do centra. A samozřejmě ho hned za Počernicemi (poslední zastávka před Prahou, ale jestli je to pé, nebo bé, nebo nula, nebo jednička, to vám teď takhle narychlo z hlavy nepovím) vyhmátnul průvodčí. Orazítkoval mu jízdenku a prý „Odkud jedete?“ Bezpečná odpověď samozřejmě zní „z Počernic“, ale pán, poctivé telátko kopejtko, po pravdě vyklopil „z Poděbrad“ (nebo odkud, ale to není až tak důležité).
No a pan průvodčí (po zvážení několika prostinkých pravidel a čtvrté podvýjimky z druhé výjimky) samozřejmě zjistil, že pán si zakoupil o jedno pásmo méně. Několik minut si navzájem vysvětlovali (ve vší slušnosti, nutno podotknout) svá stanoviska. Když ale pán nemínil uznat svou chybu, následovala četba z příručky „Křupka jede do Prahy“ (nebo jak se těm tarifním předpisům pro nás mimopražské říká). Což ale pána nadzvedlo natolik, že vytasil závěrečný argument, tak mocný a neprůstřelný, že i pan průvodčí musel kapitulovat.
„... ale mně manželka ráno říkala, že si mám koupit lístek za čtyřicet!“
