Kellerbier mě obrovsky překvapil. Přistupoval jsem k němu opatrně a s lehkou nedůvěrou, očekával jsem ... já vlastně ani nevím, co jsem očekával. Vyloženě „eurolágr" asi ne, spíše něco na způsob sladkého, prázdného a málo nachmeleného Ožujska (jak jsem na to přišel se mě neptejte, sám to nevím).
Ale to, co nám ve Dnu pytle...
(přišli jsme tam v osm večer, bylo narváno až po strop, obsluha se mi zdála značně poddimenzovaná. časem se ale hospoda trošku vyprázdnila a všechno pak jelo jak po másle. i wolpertingera a dámské lédrhózny jsme probrali. také je zajímavé sledovat narážení a čepování ze samospádového soudku, nicméně přiznám se bez mučení - rozdíl v chuti bych já jako amatér nepoznal.)
... přinesli v kameninových džbáncích, to se, milí přátelé, pilo samo.
(o různých chlebech, toustech, karamelech a oříšcích psát nebudu. neumím to. ale stačí se kouknout třeba na pivníky - sem nebo sem)
Asi jsem si našel horkého kandidáta na některou z mých dalších várek.
P.S. Moje dolní trávicí ústrojí se již dávno úspěšně adaptovalo na nejrozšířenější kmeny svrchních i spodních pivních kvasinek, ale s těmito bavorskými jsem dost bojoval. Minimálně čtyřikrát...
Cenový inspektor
Ptačinky z tržnice zmizely a byly nahrazeny normálními třešněmi. Ty už samozřejmě nejsou za tři stovky, ale rovnou za čtyři. Dobrou chuť.
