Tímto podivným a nicneříkajícím nadpisem jsem se v podstatě snažil říci jenom to, že součástí vaření piva je teoreticky i prezentace finálních výrobků. I když pitomoučká a neumětelská. A jak může amatérský „fotograf" exhibovat lépe, než za pomocí fotek?

Okamžitě jsem však zjistil, že produktová (promiňte mi tu drzost) fotografie je úplně něco jiného, než když jde člověk s foťákem po městě/bytě/zahradě/... a cvaká nalezené líbivé scény. Také bych chtěl předem varovat, že tento článek není návodem typu "Reklamním profesionálem ve třech snadných krocích". Nejsem produktový fotograf, nikdy jsem si k této tématice nic nepřečetl a asi by mě to ani nebavilo. Tento článek je o tom, jak se lenoch líná během toku času snaží svépomocí dopracovat metodou pokusu a omylu k fotce piva, která by se mu líbila alespoň tak, jak mu to pivo (většinou) chutná. 

Svoje piva jsem si fotil hned od první várky (no, várky - tenkrát šlo spíš o vyklopení plechovky s něčím do kýble s vodou a následné přisypání něčeho jiného z malého sáčku). Začínal jsem tak, že jsem na bílou látkovou dětskou plenu dal sklenici piva, z boku postavil externí blesk (ovládaný bleskem interním) namířený na látkové pozadí a zepředu jsem pivo napálil interním bleskem. Na tu bídu byly výsledky celkem dobré (asi) a vzhledem ke struktuře látky bylo dokonce vidět, že je pivo čiré. Když už tedy náhodou bylo čiré.

Potom jsem ale někde na webu uviděl video, na kterém profíci fotili produktové fotky piva a výsledky byly neuvěřitelné. Hned jsem věděl, že potřebuji Pořádný Fotostan. Když jsem se probral z bezvědomí způsobeném šokujícím sečtením koncových nul v ceně Pořádného Fotostanu, rozhodnul jsem, že mi bohatě postačí Fotostan For Dummies.

Ze začátku jsem stan nasvětlil ze všech možných i nemožných stran a potom jsem se nestačil divit, proč mají piva na fotkách tak divné barvy a hlavně proč se mé obrázky tak strašně liší od reklamních fotek mých vzorů.

Když pominulo obrovské prvotní nadšení a ještě větší prvotní zklamání, v rámci zásady KIFS (Keep It Fucking Simple) jsem stan nasvětlil jen z boku a zezadu. A výsledek byl - podle mě - nesrovnatelně lepší. Nicméně pořád jsem nebyl spokojen - jelikož jsem nebyl schopen dobře vyvážit bílou barvu (vzhledem k tolika různým zdrojům světla), barevné podání mi dělalo obrovské problémy. Také jsem fotil z ruky, takže jsem musel hodně odclonit (dlouhé časy z ruky udržet nelze), takže fotky byly v podstatě celé rozmazané (kromě dvou bublinek pěny bylo celé pivo mimo hloubku ostrosti).

Takže jsem si začal pohrávat s pivem foceným na černém pozadí. Do fotostanu jsem přidělal černou látku a pivo jsem postavil na černou lesklou podložku. Stan jsem nasvětlil zvenku zleva a dovnitř - hned za pivo těsně mimo záběr - jsem postavil externí blesk namířený proti objektivu. Pokud byl záblesk dostatečně silný, pivo prosvětlil a vznikaly tak poměrně zajímavé fotky. Nicméně jsem neustále řešil problémy s tisícovkami různých odlesků a světelných závojů ze silného protisvětla.

Už jsem se začínal smiřovat s porážkou, ale pak jsem absolvoval ještě jeden pokus a řekl bych, že už se mi snad konečně začíná dařit. Takže následuje popis mnou momentálně používaného postupu.

Jak na focení piva - postup „by Grádyš"

Pro focení piva je především zapotřebí - překvapivě - pivo. Nejlepších výsledků lze dosáhnout s pivem teplým. Proč? Protože se sklenice nerosí. Je samozřejmě možné fotit pivo i v oroseném skle, ale pokud je účelem fotky prezentovat čirost nápoje, kondenzace to efektivně znemožní. 

(při focení piv tmavých, kalných či z jiného důvodu neprůhledných pak samozřejmě orosený půllitr tolik nevadí - záležet pak bude víc na „uměleckém" záměru. orosená sklenice ve mně osobně vzbuzuje větší pocit žízně :) ale i onu „rosu" je lepší nasimulovat. například postříkáním skla - těsně před vyfocením - rosičkou na květiny)

Než jsem na tohle přišel, čepoval jsem pivo studené a sklenici jsem těsně před vyfocením utíral - taky je to možné, ale utřít tenké sklo plné studeného piva je docela umění, pokud tedy není vaším záměrem sklenici rozmáčknout / pivo vylít / mít na skle flekance / ... A jelikož se kondenzace poměrně rychle vytvoří znovu, musíte nosit foťák proklatě nízko fotit hodně rychle.

Z počátku jsem tento problém řešil tak, že jsem sklenici načepoval zhruba do dvou třetin, nechal odstát a těsně před focením jsem pivo jenom „oživil" čerstvou pěnou. Neříkám, že to takto nejde, ale má to dva hlavní problémy. Za prvé jdou na sklenici pořád vidět fleky po (zaschlé) kondenzaci a za druhé musíte vzít pivo do ruky, načepovat pěnu a vrátit, čímž si „rozdrbete" ostření i kompozici. A než to všechno spravíte, opadne na pivu pěna. Takže poslední dobou to řeším tak, že pár hodin před focením stočím pivo do lahve, zazátkuji a nechám ohřát na normální teplotu mimo ledničku (pokud strašně spěcháte, je možné lahev na chvíli ponořit do teplé vody). Tím docílím toho, že v okamžiku focení mám po ruce pivo o pokojové teplotě, které je ale současně nasycené (takže pění a pouští bublinky).

Dále potřebujete externí blesk, nebo alespoň silnou lampičku.

Velice vhodný je fotografický stan. Jakýkoliv, třeba i ten nejlevnější za pár stovek (ten mám já). Není to ovšem podmínka nutná, v případě nouze je možné použít pruh bílé látky (nebo papíru) o velikosti alespoň takové, aby na ní mohlo pivo stát a zároveň aby tvořila pozadí.

No a pak už jenom foťák, objektiv a stativ. Stativ tedy není úplně nutný, mě osobně většinou silně omezuje, ale v tomto případě technicky přijatelnou fotku bez stativu s velkou pravděpodobností neuděláte.

Při focení se mi nejvíce osvědčilo „prosvícení" piva zezadu. Používám k tomu externí blesk (odpálený výklopným bleskem na foťáku) namířený na bílé pozadí za sklenicí. Protože pivo stojí v bílém fotostanu, je současně osvětleno i z obou stran, ale nejdůležitější je skutečně světlo zadní, jelikož teprve to dá vyniknout průzračnosti a čistotě piva.

Další (nepovinná) finta spočívá v použití jednoho či dvou vertikálních černých pásů umístěných na bílé pozadí těsně mimo záběr. Tyto pásy pak na fotce přidají zajímavé svislé proužky kopírující okraje sklenice. Můžete použít téměř cokoliv, třeba černou kobercovou pásku. Já osobně se s tím pářu ještě míň - „půjčil" jsem si od Emy list černého papíru a rozstřihnul jsem ho na dva díly, které před každým focením špendlíčkem připíchnu k fotostanu.

(dole v galerii jsou čtyři ilustrativní fotky, které ukazují vzhled sklenice s pivem bez nasvícení i se zadním nasvícením, bez černých pásků i s nimi)

No a to je v podstatě vše. Před focením si připravím foťák (v manuálním režimu) na stativ, do stanu dám skleničku, z jedné třetiny naplním pivem a nachystám externí blesk. Zaostřím na pivo a udělám si pár zkušebních fotek sloužích pouze pro kontrolu hloubky ostrosti a expozice (kontroluji na displeji foťáku). Když jsem spokojen, vypnu automatické ostření a jdu na „ostré" focení.

V konečné fázi jde o to, mít ve sklenici rozumné množství piva s pěnou. Takže z lahve „oživím" (doleju) sklenici (trošku z výšky, aby se udělala pěna) a můžu fotit. Jelikož mám na foťáku všechno nastavené, jde to rychle.

Také se mi zdá, že pivo vypadá lépe, když v něm jdou vidět bublinky. V tom případě stačí pivo vyfotit ihned po dolití z lahve. Je také možné pivo těsně před vyfocením lehce promíchat (třeba čajovou lžičkou). A nebo vyfotit pivo i s pivní lahví - kvůli tomuto „efektu" nenalévejte sklenici hned plnou až po okraj (nechte si pár centimetrů rezervu), chvili počkejte, až se pivo trošku uklidní, připravte si foťák a potom pomaloučku (abyste už pivo moc nerozvířili) dolévejte z malé výšky a během toho několikrát foťte. Jedna z fotek prostě musí vyjít...

Poznámka: Na super bublinky mám ještě jeden trik, který ale focené pivo znehodnotí, takže si ho nakonec fotograf nemůže nalít do huby, ale do odpadu. Začíná se klasicky, s teplým pivem ve sklenici. Tentokrát ale sklenice musí být naplněna jen lehce nad polovinu. Když je všechno připraveno na konečné focení, nasype se do sklenice s pivem troška obyčejné kuchyňské soli a FOTÍ SE JAKO BLÁZEN.

Drobné varování - skutečně sklenici příliš nenaplňujte, jelikož „Hrnečku vař" je proti soli v pivu slabým odvarem. Viz (ne příliš povedené) video.

Nastavení foťáku

(tato část článku je asi spíš jen pro mou informaci, abych to zase příště nemusel celé nastavovat metodou pokusu a omylu)

Cílem nastavení je dosáhnout co největší ostrosti sklenice s pivem a zároveň ozářit (nebo lépe řečeno „totálně přesvítit") pozadí natolik, aby zanikly veškeré jeho detaily. Čas musí být dostatečně krátký na to, aby nedocházelo k rozmazání bublinek jejich pohybem. Interní blesk je pak dobré hodně ztlumit, aby na sklenici nevytvořil odlesky.

• Ohnisko: 105mm (jelikož používám pevné sklo Micro-Nikkor 105mm, jiné ohnisko ani nastavit nelze)
• Clona: f/13
• Čas: 1/160
• ISO: 100
• Kompenzace interního blesku: -3.0EV
• Kompenzace externího blesku: +2.0EV
• Kompenzace expozice: +2.0EV (tohle nastavení jsem ze začátku nechápal - jsem přece v manuálním režimu, ale pak jsem získal pocit, že ještě více zesílí externí záblesk)

P.S. Pokud se budete náhodou snažit jít v mých stopách, mám pro vás jednu radu. Nenechte se odradit neúspěchem. Na poprvé se vám to totiž nepovede. Ani na popáté. Ani na...

Aktualizace #1

Nastavení foťáku pro černé pozadí

Cílem nastavení je dosáhnout co největší ostrosti sklenice s pivem a zároveň utlumit pozadí natolik, aby zanikly veškeré jeho detaily. Čas musí být dostatečně krátký na to, aby nedocházelo k rozmazání bublinek jejich pohybem. Interní blesk je pak dobré hodně ztlumit, aby na sklenici nevytvořil odlesky.

Nicméně focení na černém pozadí s protisvětlem (ač na připravení scény jednoduché a rychlé) stojí lehce za starou bačkoru, protože protisvětlo ozáří a zvýrazní JAKOUKOLIV SEBEMENŠÍ nečistotu či prach, které pak musíte pracně retušovat.

• Ohnisko: 105mm (jelikož používám pevné sklo Micro-Nikkor 105mm, jiné ohnisko ani nastavit nelze)
• Clona: f/14
• Čas: 1/200
• ISO: 100
• Kompenzace interního blesku: -3.0EV
• Kompenzace externího blesku: +1.7EV
• Kompenzace expozice: -1.7EV