Jistič

Kocourkov. Potřeboval jsem vyměnit jistič z 20A na 32A (kvůli plánovanému použití topných těles 5.5kW). Na stránkách ČEZu je možné všechno udělat pohodlně on-line. Po čase vám pak ale přijde domů megatlustá obálka s úplně stejnými formuláři, které jste už jednou vyplňovali na webu. Máte to vyplnit znovu (analogově), podepsat a poslat poštou zpět na ČEZ. A nebo - a teď pozor - ofotit a poslat mailem.

No - v každém případě už mám nový jistič namontovaný a na ČEZu je všechno schválené a vyřízené. Jenom je mi divné, že v posledním vyúčtování pořád ještě figuruje elektroměr 20A.

Aktualizace - po třech měsících jsem jim tam pro jistotu zavolal. Mail se jim asi někde ztratil, takže ofocuji a posílám znovu.

Stojan

Dlouho jsem myslel, že si vyrobím stejný stojan, jako má Kal.

Postupem času mi ale pro moje účely začal připadat trošku moc těžkopádný. Nepotřebuji totiž, abych stojanem úplně zatarasil poslední volné místo v garáži a také jsem si říkal, že bych (v létě) občas mohl vařit i venku. Potřebuji tudíž stojan lehký a v rámci možností přenosný.

Postupně jsem pak navrhoval a zavrhoval varianty se třemi malými stojánky pro jednotlivé nádoby, jednoho velkého stojanu z ocelových L profilů, skládacího stojanu apod.

Nakonec jsem na serveru AB-STORE zakoupil dílenský stůl s ocelovýma nohama a deskou z bukové spárovky. Výška 84cm, hloubka 70cm, šířka 170cm a nosnost 500kg. Je to asi jediný ponk s takovou sympatickou šířkou, jelikož všechno ostatní stoly mají buďto metr padesát, nebo dva metry (na tři půlmetrové hrnce by bylo 150cm málo a dva metry bych zase nenacpal do garáže).

Chladič

S volbou typu chladiče nebyl žádný problém. Deskový chladič s 36-ti nerez plechy je krásně kompaktní a dobře dostupný i u nás. Protiproudý chladič, který používá Kal, mi přijde zbytečně velký a drahý.

Síto

S volbou scezovacího dna jsem trošku bojoval, ale nakonec jsem zvolil půlmetrové síto od MattMill. Vyhrálo (mimo jiné) velice příznivou cenou, dovozem z Evropy (čímž jsem se vyhnul opruzu s celníky) a zajímavým uspořádáním otvorů. Velice podobný tvar síta totiž doporučoval sládek Petr Kaluža na Beer academy.

Jenom se mi zdá trošku moc tenké (a pružné), ale jelikož má deset nožiček, nebude v tom - snad - žádný velký problém.

Pumpy

Tady jsem hodně váhal. Snad všichni homebreweři v USA používají pumpy March. Jedná se o luxusní výrobky za luxusní peníze.

Takže jsem zvažoval nákup nějakých alternativních čerpadel dostupných u nás, ale při vší dobré vůli jsem nebyl schopen posoudit, jestli tato čerpadla budou vhodná pro moje účely (Pumpy Liverani asi ano, ale jsou drahé, pumpy Tellarini sice drahé nejsou, ale nejsem si jist jejich vhodností. Pravděpodobně by to fungovalo, ale za ty prachy je pro mě „pravděpodobně" málo).

Takže jsem se nakonec vydal cestou importu z USA, přičemž jsem zvolil alternativní značku Chugger („designed and built by fellow homebrewers"), což je v podstatě levnější March, jestli jsem to dobře pochopil :).

Hrnce

Velice podstatnou část ceny Kalova pivovaru tvoří samotné varné nádoby. Jenomže on se v tomto případě vydal snad tou nejluxusnější cestou, kterou lze v domácích podmínkách zvolit. „Hrnce" Blichmann BoilerMaker jsou velice solidní výrobky vybavené vším možným i nemožným harampádím.

Já jsem mnohem skromnější, proto mi budou stačit hrnce Schengler (u nás prodávané firmou Bergland). Jako jejich největší nevýhoda je častokrát zmiňovaná tloušťka (nebo spíš slabost) nerez plechu, ze kterého jsou tyto hrnce vyrobeny. Jelikož však nebudu používat žádná mechanická míchadla a ohřev bude řešen tepelnou spirálou, nevidím v tom žádný problém.

Co se velikosti týká, pro moji plánovanou kapacitu dvě kyvety na jednu várku by mi teoreticky měly stačit nádoby o objemu 70 litrů. Jenomže si myslím, že by mohlo docházet k vyvaření mladiny při chmelovaru. 70-ti litrové hrnce totiž mají průměr i výšku 450mm, kdežto výše zmíněné Blichmann mají při stejném průměru o pět centimetrů více na výšce (oni fakt myslí na všechno). Takže jsem nakonec koupil hrnce stolitrové - raději nevyužívat celou jejich kapacitu, než po každém chmelovaru uklízet celou garáž.

První dojmy po rozbalení: Kvalita jedním slovem DĚS. Hrnce jsou potlučené, křivé, poklice nepasují a scezovací dno se vleze jen do jednoho z nich. Naštěstí. Začínám chápat, proč je lepší si připlatit za pořádný kus nerezu.

Spirála

Nastal první větší zádrhel. Od samého začátku jsem byl přesvědčen, že nerez spirálu (délka 15 metrů, průměr trubky 1/2 palce, průměr spirály „o kousek menší než vnitřní průměr hrnce") si někde objednám už stočenou. Kal ji sice nabízí přímo na jeho stránkách, ale chce za ni 220 dolarů bez dopravy, cla a daní. Což je dost a navíc má nějaké problémy s dopravou do Evropy. Takže tahle varianta padla.

Já jsem si ale už před časem našel jednu moc pěknou za 99 dolarů na stránkách Stainless Brewing a byl jsem přesvědčen, že si ji koupím. Minulý týden jsem si s majitelem vyměnil několik upřesňujících mailů a včera jsem si ji objednal. Fajn. Až na to, že jsem při rekapitulaci objednávky zjistil, že nedoručují nejen do Čech, ale ani nikam jinam do Evropy. Jen do USA.

Jak už jsem psal v úvodu tohoto „stavebního deníku", naši řemeslníci (nebo aspoň ti, které jsem oslovil) jsou banda neochotná protivná („neumíne, nechceme, malá zakázka, ..."), takže jsem se nakonec vydal cestou nejmenšího odporu a spirálu se pokusím stočit sám.

(Ještě jsem silně zvažoval použití měděné trubky, jelikož tento materiál by se asi mi asi ohýbal lépe. Ne příliš podstatné argumenty proti použití mědi jsem se rozhodl ignorovat, ale nakonec jsem někde natrefil na fórum, kde nešťastný budoucí majitel pivovaru popisoval marné pokusy s připevněním kompresní spojky na měkkou měděnou trubku, což mě konečně od mědi odradilo.)

Včera jsem si na Ebay koupil něco, čemu říkají „316/316L SS Tubing Coil - 1/2" OD x 50' Stainless Steel" a až mi ta trubka dorazí, pokusím se ji během prvního ohybu nezlomit. Však jsem se v mládí něco naohýbal lakrosek...

Poznámka: Pokud byste se někdo náhodou v pomatení smyslů vydali v mých stopách, dávejte si na Ebay pozor nejen na prodejní cenu nerez trubky, ale i na cenu dopravy. Existují totiž citelně levnější nabídky nerez trubek, ale u nich je cena dopravy vyšší, než cena materiálu.